Reno napsal:
Perlička: Olcit měl ruční brzdu na přední kola. Známej chtěl hodit v zimě auto přes ručku a skončil v autobusové zastávce:)
A vtipné je na to řešení nejen to že měl ruční brzdu na přední kola, ale také že měl jeden centrální kotouč, který brzdil obě kola.
V prvních dvou letech výroby platilo, že Rumuni nezvládali výrobu všech dílů (naštěstí) a tak se tyto díly vozily z Francie. Tyto vozy byly potom méně poruchovější a s nižší spotřebou než ta s pozdějším datem výroby.
Z dalších zajímavých technických řešení: Kola byla uchycena jen na třech šroubech. Motor plochý (jako má subaru) s chlazením vzduchem. Pokud jste zapnuli topení, tak začal do kabiny proudit horký vzduch z výměníku z motorového prostoru. Jenže nešel jen horký vzduch, ale i děsný smrad jak se v tom výměníku vypékaly nějaké nečistoty a zbytky oleje. Jednou mi takto začal do kabiny proudit bílý kouř z zpálícího se oleje. Měl jsem trochu strach z požáru, ale ke vznícení naštěstí nedošlo a po odvětrání jel oltcit vesele dál. Olej se vypálil a příště se to již neopakovalo :)
Pokud o jakémkoliv dnešním autě někdo řekne, že se naklání při jízdě do zatáček, tak ten člověk nikdy nejel v Oltcitu. Ten se klidně naklonil snad 15 cm.
Zajímavé bylo, že tím, jak měl Oltcit vyšší světlou výšku, tak s ním šlo bez problému projet po poli.
Auto jsme měli asi tak 10 let doma... Když jednou prohnil výfuk, tak prohnil v tak dobrém místě, že auto začalo mít zvuk jako nějaká amerika. Moc pekné brblání a prskání do výfuku to dělalo. Něco takového jsem pak už nikdy neslyšel.
Zajímavě řešené bylo také odpružení toho vozu. Bylo provedené pomocí zkrutné tyče. Klasické vinuté pružiny oltcit neměl.
Co se spotřeby týče, tak my jsme jezdily v kombinovaném provozu za 8 až 9. Více Oltcit žral jen s rumunským karburátorem, nebo nebyl li seřízen a to tehdy nebyl skoro žádný...